REPORTYVÝJEZDY

Oko výjezdníka – Spengler Cup 2016

Všechny postavy a události jsou vymyšlené. V pořadu (článku) padají sprostá slova, takže by se na něj neměl nikdo dívat (číst).

 Když 24/5/2016 Léta Páně bylo oficiálně zveřejněno, že MountfieldHK bude na konci roku representovat na nejstarším a nejprestižnějším hokejovém turnaji ve Švýcarském Davosu na Spengler Cupu, tak mi bylo hned jasné, že u této akce nemůžeme chybět.

 A tak nastal kolotoč telefonátů, schůzek, vyměňování různých e-mailu a SMS. Byl to nekonečný marast, kde padlo několik variant, co se týče počtu zápasů, které navštívíme, kde budeme spát, kolik nás pojede, kolik to bude stát atd. Protože jsme nechtěli organizovat výjez pro pár lidí, ale aby nabídka oslovila co větší počet fanoušků, tak nakonec vyhrála varianta (lístek s cestou za 1.500,-Kč), že se pojede hned na první zápas na otočku. Což byla cena vůči Vánočnímu krvácení z peněženek optimální. Když se na to podívám zpětně střízlivým pohledem, mohli jsme zvolit variantu (která nás samozřejmě napadla až po skončení zápasu s Jekatěrinburgem), že bychom přespali v buse a šli na druhý zápas hned druhý den). Protože najít ubytování pro 110lidí v Davosu, abychom po zápase nemuseli jezdit hodinu po Švýcarsku bylo nemožné. Tak možné to bylo, pokud bychom si vzali hypotéku na tento trip. Ale po bitvě je každý generál. Každopádně této volby určitě nelitujeme. Má představa byla, že tak tak vypravíme jeden autobus, ale o to bylo pro mě (a věřím, že ne jen pro mě) příjemné zjištění, že se během krátké chvíle naplnili dva busy. Ještě byla varianta, že bude i třetí autokar, ale po cca 10 lidech jsme třetí bus odpískali a nechali jsme je jako náhradníky.

Blížil se den D. Po zdlouhavé komunikaci jsme zjistili, kde budeme mít lístky, že nás pustí na zimák s bubny i megafonem, chorem i vlajky bez problémů. Rozhodli jsme se, že naši presentaci budeme stavět na pláštěnkách, kartonádě a velkém množství vlajek. Tato volba se ve finále ukázala jako dobrá.

Jelikož cesta za Milkou je dlouhá, tak jsme se rozhodli nakoupit do každého busu proviant. V každém bylo po 8 basách plzeňského piva + to, co každý našel od Ježíška pod stromečkem. Původně jsme chtěli využít lákavou nabídku, která byla v Kauflandu na Vánoční pack od plzeňského pivovaru, ale geronti byli rychlejší (nebo také jeli do Davosu) a několik palet zmizelo dříve než bys stihl říci “jedu do Davosu“. Zůstal tam pouze jeden pozdrav od přátel z Českých Budějovic. Díky, kluci!

 

Ještě jsme na poslední chvíli řešili, kam se půjdeme před odjezdem rozbruslit. Protože bylo 26/12, tak většina putyk v HK otvíralo až v 16h. Některé hospody nevyslechly naše volání, aby se otevřelo o pár minut dříve (ve 13h). Už to vypadalo, že se sejdeme až hodinu před odjezdem. Nakonec se slitoval Míla Zeman a otevřel nám Psí Boudu už ve 13h. Dík moc Zémo, že se nás tě zželelo a otevřel jsi dříve. Také děkujeme sympatické servírce, která tak 2. svátek Vánoční strávila s námi a my jsme ji na oplátku dělali příjemnou společnost.

Na poslední chvíli se posunul odjezd o jednu hodinu dříve. Ano, odjezd. Toto téma se stalo velkým tématem po zbytek výjezdu! Majitel cestovní kanceláře CK Smiřice tour alá šedý vlk Fabrizio Ravanelli za pomoci nejmodernější technologie GPS, buzoly, logaritmického pravítka a hacknutého serveru NASA + po odečtení časového pásma naplánoval přesný čas odjezdu. Abych to zkrátil, tak držitel Nobelovi ceny z matematiky se seknul pouze o 9h. Jenom! I Google si nevěděl rady. Po zadání do vyhledávače CO MÁM KURVA DĚLAT 9 HODIN V DAVOSU? Se nám zobrazila jediná nalezená shoda. AŤ UŽ RAVANELLI NIKDY NIC NEPLÁNUJE. Ale zpět k odjezdu.

Na poslední chvíli si přes on-line aplikaci objednávají poslední opozdilci cestovní pojištění. Dopíjíme poslední chytrou vodu a trousíme se na zimák, kde už jsou přistaveny autokary. Zasedací pořádek byl předem stanovený, tak že nemohlo se stát, aby někdo seděl na našich pověrčivých místech. Proviant, pláštěnky, flágy, bubny, megafony a kartonády jsou on board. Máme zpoždění 15 min. Cítil jsem se provinile, že máme zpoždění 15 min. Kdybych znal záměr šedého vlka, tak ještě sedíme v Boudě teď. Cesta probíhala v poklidu. Kolují kelímky s olivami a jádelem. Nevím proč, ale kam jsem se po buse podíval, tam jsem viděl ležet na zemi olivy. Příště nasrat a rozmazat holoto! Takhle si vážit cestovního balíčku od Kocour Bifé!

Tcssss, aááááá, škyt, uff, krk, hek, prd byly nejčastější citoslovce vyslovované v buse č.1. První dvojice z autokaru č.2 nás opustila již na hraničním přechodu v Rozvadově. Dotyčnému se udělalo šoufl po Vánočním cukroví. Tak že si odplivl 1,5kg bramborového salátu a 2kg řízků. Kdyby to trefil do klozetu, kterým autobus disponoval, tak by se asi nestalo. Ale mladej si odfrk do umyvadla. Tak že osazenstvo v buse č.2 se nám trochu sželelo. Tak že místo večírku v Davosu čekali na odvoz z Rozvadova zpět do HK. Mno já bych byl na sebe pěkně nasranej a vyčítal bych si hodně dlouho, že sem ten bramborový salát co měl pokojovou teplotu, a nebyl asi 3 dny v lednici, jedl.

Cestou se objevují první nadýmání břicha. Postupem času anální průvany nabíraly takové grády, že odér měl nejen stejné skupenství, ale i charakter, který zůstal zaklíněný na jazyku (a bude tam až do Velikonoc) a někteří z nás na chvíli ztratili i sluch. Myslím, že teď můžu tvrdit, že šapitó u Berouska voní po Coco Chanel. Cestou odpálíme pár pyrotechniky na pumpě. Když už během jízdy zjišťujeme, že tam budeme brzo, tajně doufáme, že si kousek zajedeme a podíváme se do Vaduzu, kde Votroci hráli v sezóně 1995/1996 Pohár Vítězů Pohárů a 10.srpna jsme zde vyhráli 5:0. Taková menší nostalgie by neuškodila. Tím by si u nás CK Smiřice trochu šplhl. Sice jen za jednoho bludištáka, ale šplhl. Tak nic no, jindy 🙁

 

 Na parkoviště u zimáku jsme dorazili okolo 5:30h. I místní na nás koukali, co dělá autobus v Davosu v tak nekřešťanský čas. Jelikož jsme byli první na parkovišti, tak jsme zaparkovali cca uprostřed parkoviště. Což jsme ještě netušili, že na to samé malé parkoviště přijede cca 25 dalších autobusu, kteří přijeli na druhý zápas (Davos x Výběr Kanady). Ano, jakož to pozorní čtenáři tušíte správně.

Opět jsme si prodloužili pobyt v Alpách. Jenom o dalších 6hodin, co to je. Takže místo, abychom nabrali kurz domů hned po hokeji, tak jsme odjeli až po druhém zápase.

Po zhlédnutí Oskarových kousků Kameňáku a Byl jednou jeden polda a menším mrznutím na alpském vzduchu jsme se přesunuli na trénink, který byl od 9:30h. Na závěr tréninku jsme jednou zafandili, abychom zjistili, že akustika bude super.

 

    

 

 Prošli jsme si stadión, pár fotek jsme nacvakali do telefonů a foťáků. A vytipovali jsme si místo, kde bychom chtěli stát při zápase. Tak že ve 14:30h, kdy se měl otvírat zimák, jsme měli všichni jasný instrukce. Mno, ale o stání na zimáku se zmíním později. Pořád je 5 hodin do zápasu. Jelikož to vypadalo na jasné a slunné počasí, tak nápad si přímo o to říkal. Výlet lanovkou na vrcholky Alp. Ale po chvíli se tato myšlenka vytratila stejně rychle jako příjezd do Davosu v čas. Donesla se k nám informace, že výlet lanovkou nahoru a dolů bylo za lidových 100,-CHF. Tato informace šla opět od CK Smiřice. Tak jsme šli korzovat po městě, kde jsme potkávali Hradečáky, kteří přijeli auty. Po několika hodinové Tour De Davos jsme se vrátili zpět k autobusu. Kde jsme se dozvěděli, že Ravanelli potkal v hospodě Slovenky, které mu doporučili, kam mají vylézt, aby vyjeli na vrchol Alp za 16,-CHF. Dík, že jsi nám napsal nebo zavolal. Jestli dostaneš k příštím Vánoc panenku Voodoo, která bude mít v sobě 134835143 špendlíků, tak ta je od nás!


 Před odchodem na zimák jsme se zastavili ve Fan Zóně, kde se jsme si dali Chilli con carne za 16,-CHF. Ať máme z průrvy lítačky a jsme na zimáku ne jen slyšet, ale i vidět (cítit). Docela to šlo i moje bílá mikina a rifle si na jídle pochutnali. Ve Fan Zóně byla jídla rozdělena několik sekcí (Mexické, Italské, Těstoviny, Sendviče atd.). Každý si mohl vybrat. I když upřímně, tak na kvalitu jídla z našeho zimáku to nemělo. Stánek s klobásy jsem nikde nenašel, takže nemohu posoudit, jaké kvality se zde servírují. Pivo Calanda (jeden ze sponzorů) za 5,50 CHF mě opravdu neučarovalo. Jak bych si dal v tu chvíli Radegast z našeho zimáku, který nepiju. Prostě to pivo bylo napajcovaný. Kdo má rád pivo typu rádler, tak tomu určitě zachutnalo. Já jsem cítil jako když volíznu banán a zapiju nealkopivem. Nic to s semnou neudělalo, jen jsem měl dobrou náladu.

Máme sbalené věci a čekáme před zimákem, než nás prohledají. S megafonem čekám, než dostanu svolení, že se může vzít na tribunu. Po důkladném rozebrání magafonu jsem se modlil, aby ho zase složili. Všechny vlajky se museli sundat z tyčí, do kterých se podívali a pak zase vlajky nasadit zpět na tyč. Holky co prošly kontrolou, které prohledávala security žena, tak pokud ještě nezažili lásku s jinou ženou, tak se museli hned zamilovat. Všude, kde holky kontrolovala a prohmatávala třeba mezi kůzlaty a hodně dlouho a s takovou intenzitou, že museli být zvlhlý ještě při děkovačce. Tak jsem na chvíli zalitoval, že nejsem žena. Zas na druhou stranu musím uznat, že když se nad něčím zarazili, tak se šli poradit a po konzultaci jsme byli puštěni. Jako např. fotograf v buse č.1 měl zrcadlovku s trochu větším objektivem a nechtěli ho pustit, že musí mít akreditaci. Po chvíli diskuze v zázemí byl bez problému vpuštěn. Takový pro fanouškovský přístup by měl fungovat po celé ČR. V O2 aréně by ti řekli, sorry, je to profi foťák. Nemáš akreditaci, tak tě nepustíme. Že to nemáš kam dát? Venku je maringotka za 200,-Kč. Čau a nikdo se s tebou dál nebaví.

Hrneme se na místo, které jsme si vybrali ráno při tréninku. Ale hned na začátku jsme byli zastaveni a uvedeni na kraj sektoru na stání. Skládání sektoru na stání měl vůbec zajímavý průběh. Pořadatelé drželi v ruce prodlužovačku, kterou vymezili sektor, který se naplnil. A až byl plný, postoupili o pár schodů výše a zase se čekalo, než se naplní. Na naše místo, kde jsme původně chtěli být, pustili cca 6 Rusáků. Když to uzavřu, tak ten, kdo přišel pár minut před začátkem utkání, tak měl nejlepší výhled. Pod naším sektorem byl stánek, kde bylo naskládáno několik řad na sobě vyskládaných zvětralých a teplých piv, které byli nality přímo z lahve. Odvážil jsem si dát jen jedno a cucal jsem to 1,5 třetiny. Fakt se to nedalo pít. Když jsem viděl, jak na přání CK Smiřice udělali groß pěnu tak, že vzali druhý kelímek a přelili ho do prvního, hned mi vyprahlo v puse a chodila se sevřela v pěsti.

Stavíme se na značky a support začínáme rozjíždět cca 15min před začátkem. První třetina  do 15min byla super, konec šel dolů. Na druhou třetinu připravujeme pláštěnky. A pokračujeme dál v kvalitním supportu. Vítr z plachet nám bere závěr druhé třetiny, kde dostaneme šatnáře na 2:3. O přestávce se bavíme a málo kdo věřil, že to otočíme. Já ten pocit měl od začátku, že to dnes urveme. Co mě překvapilo, že nikoho tam netrápilo, že přímo na zimáku o přestávkách Švýcaři hulili jako sádrový ježek. Už na tréninku bylo po zemi hromada vajglů. Na to, že to je celý ze dřeva, tak by to byl slušný táborák! Třetí třetinu kombinujeme pláštěnky s kartonádou. A ve fandění pokračujeme dál v nadprůměrné úrovni. Vyrovnání na 3:3 a následující zvýšení na 4:3 propuká v sektoru fanatismus, který se střídá s demencí! Po skončení zápasu si užíváme děkovačku.

 

Plní pozitivního dojmu, že jsme vyhráli na ledě a v hledišti jsme si to užili na plný koule, vyklízíme sektor a jdeme k autobusu. A protože máme cca 6h čas než se dostaneme z parkoviště, tak jsme se přesunuli do Fan Zóny, kde jste strávili většinu času, než skončil druhý hokej. Když jsme tam dorazili, všichni stáli na lavičkách a stolech. Skákali a zpívali místní vodrhovačky. Něco jako když se na disco bruslení pustí discofilní hudba s Pepou Vojtkem a Kabáty.
Zase na druhou stranu stačí DJ, jeden johan s tahací harmonikou a kytarou a hned je o zábavu postaráno. Celou dobu jsme čekali, než někdo spadne z lavičky a rozseká se nebo to pod nimi rupne. Bohužel ani jedno se nestalo. Jsem zklamán. Nálada ve Fan Zóně byla na vysoké úrovni. Věkový průměr lokální a Švýcarské omladiny se pohyboval do 25let. Úderem 20:15h, kdy začal hokej, všichni seskákali z laviček a koukali na hokej. Jestli jste čekali, že atmosféra, která byla před hokejem, se přenese i na sledování projekce a fandění, tak to jste na omylu. Něco mi to už říkalo při tom pohledu na mladé lidi, jak si užívají konec roku, že až začne hokej, že to bude propadák. A co se fandění a prožívání sledování hokeje týče, tak jsem to trefil. A když dal Davos gól nebo výběr Kanady, tak radost byla +/- stejná. Zbytek hokeje jsem nedokoukal a cca v půli druhé třetiny jsem šel do autobusu. Čekali jsme už jen na umělce Makovce, který se seznámil s půlkou Davosu a všem slíbil, že jim nakreslí a pošle malbu krajinky s alpami. A jeho imaginární nová zahraniční láska Stefanie nás bavila cestou cestu zpět do HK.

Jak jsem psal, zpáteční cesta s panem umělcem Makovcem byla One Men Show. Když vytáhl poslední frank z kapsy hned spustil song od Péti Muka Mám v kapse jeden frank. Láhev s 3x vypálenou kukuřicí dal do papírového pytlíku a se slovy Ich bin Homeless ale ale ale ztrestal tuhle americkou klasiku. Před HK jsme vysadili první výjezdníky což umělec kontroval proč ti zasraní Plzeňáci vystupují v Plzni? V HK u ZVU byla další zastávka, kde vystupovali další výjezdníci. Poslední zvolání umělce bylo Žižkov, Žižkov. Po vystoupení u zimáku bylo vidět, jak umělec nasadil autopilota a nabral kurz ke Kojotovi, kde si dal 4 svižný piva.

Domluvili jsme se, že si dojdeme domů provést osobní hygienu (jó je to fajn si umýt po dvou dnech vejfuk vlhkou žínkou – je to lepší než sex) a sejdeme se okolo 13h u Lva, kde konečně svlažíme hrdla pořádným pivem a koukneme na druhý zápas proti Lugánu. Můžeme jen polemizovat, zda by naše přítomnost dokázala hokejky více vybičovat a dokázali zápas otočit. Ale to jsou pouhé spekulace. Při prohlížení všech fotek co jsme nacvakali, jsem našel jednu, kde s námi jel i bezhlavý rytíř Dóža. Nevím, zda ten foťák byl taky našitej jako my, ale toto není optický klam!

Myslím, že jak na ledě, tak i v hledišti jsme presentovali naše město a naši zemi obstojně a neudělali jsme žádnou ostudu. Věřím, že všichni co tam byli a jeli jak autobusy, auty nebo či letadlem či jinými vehiklem, že si to užili jako já. Pro mě to byl super zážitek a jsem moc rád, že jsem byl její součástí. Taky děkuji Bedýnkovi, který loboval v Davosu za to, aby nás na turnaj pozvali. Kdo ještě další byl v pozadí, netuším. Pokud tam někdo takový byl, tak mu tímto vzdávám také hold. Dále děkujeme klubu, že nám pomohl zajistit pohodlný autokar a všem lidem, kteří se podíleli na organizaci celého výjezdu. Věřím, že v této sezóně to nebude poslední zážitek, který s naším klubem zažijeme.

Šťastné vkročení do Nového roku a ať je lepší než ten poslední.

 

A zde je kompletní fotogalerie z ruky Petra Finkeho, kterému tímto díky 😉

[envira-gallery id=“954″]

 

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button