Občas se vám stane, že nevíte, co s načatým odpolednem, a i když všichni kamarádi cestu na dnešní výjezd zavrhli už předem, přeci jenom mi to nedalo a na poslední chvíli jsem na sraz přispěchal. Místo se našlo a tak jedu. Nemusím řídit, v autobuse si odpočinu a doufám, že uvidím lepšící se výkon mužstva, kterému fandím, a pro které bije moje srdce Mountfield HK.
Cesta ubíhala v klidu, časově to bylo tip ťop, do sektoru jsem vlétl s úvodní bully. (Příště bych klidně vyrazil o půlhoďky dřív.) Za zmínku stojí chomutovský stadion. I po sedmi letech pořád novotou vonící stavba pro něco přes 5000 lidí nabízí i z rohového sektoru pro hosty skvělý přehled o hře. Trochu jsem bloudil v zázemí, možná díky nevýraznému označení cest. Ale jinak tahle syntéza betonu, oceli a skla poskytuje příjemné prostředí pro hokejový zážitek. A Radeg tam stojí pořád tři pětky, i když jsem za téměř totožnou cenu dával přednost třetinkovému produktu z Plzně.
Lídři našeho týmu do Chomutova vyslali novou akvizici Martina Látala a nechali doma všechnu mladou krev. Takže tři obranné dvojice a čtyři lajny vepředu. Zkušenost s čísly 26 a 21 rozdělená do druhé a třetí lajny. Těší mne pohled na bílé dresy (asi ze zvyku).
Hokej je hned od začátku pěkně bruslivý, hraje se hodně před brankou Pirátů, což se nám líbí. Livesport statistika po 20 minutách ukazuje poměr střel 1:7, i když na chomutovské kostce svítí 10:7 (asi pro motivaci domácích). Skutečnosti odpovídal spíš ten první poměr.
Na začátku druhé třetiny opět dostáváme první gól a prohráváme. Z přesilovky, rána do tyče a odraz od Rybky, šourák do brány, haluz. Na to nemůžou vyhrát. Však se taky hned vracíme do tlaku a Pláňas doklepává do prázdné odražený puk. Trochu se zdálo, že ve druhé třetině taháme za kratší konec, ale rozcházíme s po ní smírně 1:1.
Do třetí části vstupujeme s přesilovkou 5 na 3, a jak se říká, kdo nedá v pět na tři, nemůže vyhrát. Sice vteřinu po vypršení přesilovky, ale z tlaku, který při ní vznikl, doklepává Béďa za záda slovenského gólmana. A za necelé čtyři minuty přichází lahůdka večera v podání naší nejzkušenější dvojice (26 a 21), ukázkový ťukec a kandidát na zlatou helmu je na světě a s tím vedení 3:1, paráda.
Zdá se mi, že po řadě utkání zase vidím hrát Hradec. Občas se stane nějaká chybka, třeba při rozehrávání z obranného pásma (a po něm snížení na 2:3), ale především přechod do útoku už začíná mít smysl a cíl, a nekončí na naší modré nahození lobem do nikam. A tak jsme se po šedesáti minutách mohli těšit z vítězství a zakřičet si: červená, žlutá, bílá…
Po jedenácté přivážíme tři body do Hradce. Hřeje mne zážitek z dobrého hokeje a už teď se těším na další utkání. Hoši děkujem. Olé Hradec!
[envira-gallery id=“1384″]pinsip
