Povedlo se! Po několika dnech nejistoty vyráží jeden autobus směr Bern, Švýcarsko.
Odjezd je plánován na netradiční 1 hod. ráno. Někteří přijeli na sraz z tepla domovů, jiní z tepla hospůdek. Vybavení účastníků zájezdu se také lišilo, někdo na lehko, někdo pěkně obtěžkán pitím i jídlem. Autobus nás trošku zaskočil, vejdeme se? Zlatá karosa! Tak, jsme napěchovaní, a odjíždíme. A už se otevírají plechovky, lahve, něco průhledného koluje v kelímku busem, no, co, aspoň se nám bude lépe spát. Najednou zavoní sekaná, tato vůně, a ještě mnoho dalších pachů, nás bude provázet celou cestu. Noc projedeme po německé dálnici, která se podobá spíš naší D 1. Také nabereme mírné zpoždění, takže počet zdravotních zastávek se reguluje na minimum. Dopoledne nám zpříjemní filmy a vzduchotechnika, která vysává výpary opravdu čehokoliv. A už jsme na švýcarských hranicích, hurá. Nálada mírně klesne, když zjistíme, že záchody jsou zavřené a ty další za 15 km. To vydržíme! Vydrželi jsme. Na tomto WC bylo něco, co jsme ještě neviděli. Tedy já ne. V umývárně voda na omytí rukou a osoušení v jedné baterii ve tvaru T. Takže: pokud jste si chtěli ruce umýt, museli jste je vložit pod rameno u sebe, pak roztáhnou, přestala téct voda a začal foukat vzduch. Já jsem si nejdříve osušila z rukou mýdlo a pak teprve přišla na tento úskok ze světa techniky. A teď už všichni hltáme poslední kilometry směr Bern. Z deštivého počasí vjíždíme do nádherného podzimního slunečného dne.
Bern, jsme tady. Zaparkujeme u PostFinance arény. Jsou tři hodiny odpoledne, takže do začátku zápasu času habakuk. Domlouvá se sraz v 18.45 hod., začátek zápasu je 19.45 hod. Na prohlídku města, i posezení u něčeho dobrého, to stačí. Bereme si šály, ať jsme k poznání mezi ostatními obyvateli. Ve Švýcarsku je čisto tak, že i ostřílenci se zdráhají plivat na chodník. Naše skupinka vyrazila směr medvědi a pivovar, to se musí vidět. Takže kolem parkurového cvičiště pro koně, přes růžové zahrady s nádherným výhledem na město se dostaneme do staré části. Bern je příjemné, klidné městečko – uličky, kavárny, hospůdky, lidé jezdící na kole, která se nezamykají (zjištěno hned zkušeným okem) v Hradci věc neslýchaná! To vše spolu s nádherným počasí nám říká, že jsme udělali dobře a tenhle výlet si užijeme. My volíme posezení v kavárně, v domě, kde bydlel Einstein. Káva je výborná, obsluha milá, co chtít více. Pak Orloj, místní trh. Při procházce potkáváme našince, šála byl dobrý nápad, již na dálku se poznáváme a zdravíme.
V 18.45 uložíme nakoupené věci do busu, přestrojíme se za fanoušky a připravujeme se na cestu do arény. Rozdávají se lístky. Jsme sešikovaní, připravení, vyrážíme. Cestou provoláváme tradiční pokřiky. Pán z ochranky se ptá, kolik nás je – 300 ?, ne slabých 50, ale bylo nás slyšet. Někteří nakupují v místním fanshopu, ostatní jen nakukují. Kolem nás se trousí fanoušci soupeře. Jsme pro ně dobrá atrakce. U vchodu je paní, která všem bere lístky a sama je dává kódem pod čtečku. Asi neví, že i k nám se tato vymoženost již dostala a umíme to sami. Po tradiční prohlídce (ne tak důkladné jako v Davosu) se pouštíme do útrob místního zimního stadionu. Máme vyčleněno více míst, než potřebujeme, takže se tam mírně ztrácíme, ale to se změní při prvním písknutí. Hokejisté vjíždí na led a my? Tak jedeme Hradec, jedeme, megafon, buben, hlasivky, ruce, ruce, ruce nahoru. První choreo leze nad nás. Tradiční fandění, ovšem od té doby se oči fanoušků soupeře v kotli i v hale upírají spíš na nás, než na ledovou plochu. Prý jich tam bylo 14 000? My, co jsme tam byli, víme své! První gól, šály nad hlavu, je to možné? Ano, tak pěkně zatočit, ať nám nezplesnivějí. Pak už létají góly jen do naší branky, hoši se snaží a my fandíme z plných plic. O přestávce pěkně mezi domácí pro klobásku a pivko, pak zase fandit. Vytahujeme choreo z pláštěnek. Oblékáme pláštěnky, pak svlékáme a letí do vzduchu a kotel domácích, který máme napravo, hledí nevěřícně naším směrem. Zápas skončil a my stále jedem tu svou, už tam s námi zůstává pouze ochranka a pár příznivců z kotle domácích, kteří nám tleskají a mávají. Tak ještě jednu daremnou – Hradečáka, co přichází k vám, pak ještě lidovku – Okolo Hradce, pak ještě Šálalalalá Hradečáci a už odcházíme, nebojte. Pomalu nám tento super večírek končí. Ještě pár pokřiků cestou k busu, hlavně nevzbudit zvířata v cirkuse, kolem kterého jdeme. Pak ještě tečka v podobě rozhovorů a focení s některými hráči a trenérem a vyrážíme na cestu zpět do Hradce.
Takže, díky organizátorům zájezdu, díky všem za milou společnost, uvidíme se v Davosu!
[envira-gallery id=“1423″]
