23. 10.
Oko výjezdníka – Bern Champions League

 Když 17. května 2017 Léta Páně byly vhozeny kostky (míčky) v osudí losu Champions League (CHL), bylo jasné, že naše stopy zamíří hromadně do jedné z destinací – Helsinky, Nottingham, Bern. Mé tajné přání – podívat se do všech destinací.

Ze začátku to vypadalo docela slibně, ale po zjišťování způsobu dopravy, ubytování, výběru dovolené a v poslední řadě také výši peněz, první dvě destinace byly pro mě mimo hru. Tak možná jindy. Takže, zůstal ve hře Bern. Ale věděl jsem, že i když nepojede autobus do Bernu, tak se vydám klidně i sám autem. Prostě tohle město, stadion, jsem chtěl na vlastní oči vidět a zažít. V průběhu prázdnin jsem si posichroval místo do Bernu ve vehicle u Dolyho (dáme brko, dáme!). Ano, u toho, co dokáže zajet čas z Litvínova do HK za 2:15. Jako testovací pilot F1u Ferrari by ses určitě neztratil. Ještě, že se jelo autobusem. Ten by tam byl dřív než letadlo.

 U mě Bern vyhrál hned na prvním místě, když skončilo losování. Tajně jsem doufal při losu, že tam nějaké švýcarské město z osudí na nás vykoukne. V Davosu jsem byl. A padl hned Bern. Bašta na evropském poli, co se týče kvality hokeje, tak i supportu. Tudíž jsem se na termín 10/10/2017 těšil. Navíc, když při domácím zápase tu příjemně presentovalo cca 50 fans z Bernu.

 Po ne moc oslnivém začátku v EL jsem moc nevěřil, že by se autobus vypravil. Ale po vítězství doma s MB a v cikánově CHO, se autobus rychle naplnil a bylo i několik náhradníků. Už zbývalo směnit na CHF. Pár valut mi zbylo z Davosu. Tentokrát jsem do směnárny vstoupil bez punčochy na hlavě. Když mně paní za okénkem chtěla dát 40,-CHF v kovákách (1,- až 2,-CHF), nevěřil jsem vlastním očím. Prý na mýtné na dálnicích a na parkovací automaty naprosto ideální. Zkusila to holka. Jednodenní dovolená v Kolbence schválena. Odjezd od ZS v 1:00h. Ne – nebyl jsem požádán o konzultace, tudíž nad veškerými reklamacemi ohledně času výjezdu a příjezdu si myji ruce. Měli jsme domluveno U Lva, že tam můžeme zůstat, než pojedeme. Dík moc Renčo! Pár chytrých vod a pečená marinovaná žebra v BBQ omáčce položily slušný základ. Mezi tím jsme se pokoušeli vytvořit zasedací pořádek v buse. Když už jsme to téměř měli, tak přišel Bilboo a celé to přeškrtal. Tenhle sedí s tímhle, protože spolu mají koitus, tihle zase sedí spolu, protože.… Tak že po 1,5 hodině byl zasedací pořádek hotov.

 Čas odjezdu se blížil. Naložili jsme buben, megafony, pár vlajek, ze sektorovky jsme vyhnali pavouky, vzali jsme ještě pár pláštěnek a mohli jsme vyjet na trip. První prostatici se ozvali pár minut po odjezdu, přesněji kousek za Mc’Donaldem na D11, směr Praha. Kdyby to pokračovalo tímto tempem, tak v Praze máme hajzl plný až po prkénko. Tudíž se nasadila metoda uzel na bambuli a vyčkat na benzinku. Cesta do Bernu byla klidnější než cesta do Davosu. Když jsme jeli do Davosu, tak cestu až na Rozvadov jsme prodebatili, prolili. Zato do Bernu byla většina tuhá už před Poděbrady. Někteří si cestu jeli odmarodit. Tentokrát už jsem neudělal stejnou chybu jako do Davosu. Již nejsem panic do švýcarských destinací. Tentokrát jsem si vzal do busu pantofle, deku na spaní a límec za krk na spaní. Moc děkuji velký Handě za výrobu. Máš to u mě. S těmito základními proprietami se mi hned lépe cestovalo. Všichni nadávali, jak jsou rozlámaní, že nemůžou natáhnout nohy pod sedačku. Dokonce bylo CK Come Back Travell (dříve CK Smiřice tour alá šedý vlk Fabrizio Ravanelli) vyhrožováno, že tohle by se za Bráta (dřívější přepravce, který nás vozil na výjezdy) nestalo. Že by takovou krabici na bonbóny nevzal do Švajcu. Ravanelli si myslí, že si změní název cestovky, že to nikdo nepozná? Naivka! Oproti cestě do Davosu se mně osobně jelo, resp. sedělo dobře. Našel jsem polohu, která mně vyhovovala. Bohužel, často Bilboo a jeho XXL polštář narušovali moji auru a komfortní zónu. Bilboova poloha alá evoluce nebyla výjimkou. Cesta mně utekla rychleji, než tomu bylo loni v prosinci do Davosu. Ondřejovi neustále padala krabička s řízky, i když se pořád vzpouzel, že to jsou tousty. Nevím, kdo měl mastnou hubu od brambůrek (řízků).

 A protože od 1/6/2017 můžeme sosat, bez obav krvácení peněženek, mobilní data i v EU, tak jsem sledoval, jak nám ubíhá cesta. No ubíhá. Potkali jsme několik omezení na dálnicích, které nás ve finále zdrželi o 2h. Cestu tam jsme strávili 14h, zpět to bylo o něco rychlejší. Jaké překvapení bylo, když GPS nahlásila, že “Trasa vede přes kontrolované hranice. Do cíle je nutné dojít pěšky”. Jak se říká, nevěř všemu, co se píše. Před Bernem děláme poslední hygienickou přestávku. I když někteří z nás by potřebovali spíš dvojitý klystýr, co dokázali ze sebe dostat. Pivo, maso, destilát, zakysaný nápoj, bageta, ledová káva, zmrzlina nějaká mňamka od Ravanelliho – to dokáže natrhnout koncovku od vejfuku kde komu. Pokud to byl jen akustický výjev, tak šlo pouze o poslíčky. Pro ty, kteří nerodili – šlo o falešný poplach.

 Je lehce po 15h a máme okolo 4 hodin času, než začne poslední zápas ve skupin ě CHL. A protože bylo krásné počasí, tak si přímo o korzování po Bernu říkalo. Jako první jsme šli očíhnout přes ulici fotbalový stadion SBC Young Boys. Na první pohled není poznat, že se jedná o fotbalový stadión. Součástí je nákupní centrum. Kdyby tento koncept byl i v HK (samozřejmě s jinou kapacitou), tak by to nemuselo vypadat blbě. Tak jsme museli teritorium označkovat jako mokroruký banditi. Některým se poštěstilo, že vlepku dali hned pod průmyslovou kameru. To nevymyslíš! Nevím, zda to je v Bernu standard nebo to bylo tím počasím, ale všichni lidi tam byli na pohodu. Všechna auta jezdila 50km/h, nikdo na nikoho netroubil. Žádný stres, žádný spěchání. Taky se mi líbilo, že tam bylo velké množství hřišť, kde si mohl kdokoli zasportovat a nikdo za to nic nechtěl. Tady v HK, když chci jít na hřiště, které mám kousek od domu, tak je zavřené. Tel. kontakt na správce? Tak to bych chtěl moc!

 Po krátké chvíli jsme došli k medvědům, které mají hokejisté Bernu v logu klubu. Vzali jsme to kolem výběhu, který končí na pravém břehu řeky Aare. Malá opalovačka, fotečky do rodinného alba a pomalu jsme se vydali k zimáku, kde jsme měli vyzvednout lupeny pro ostatní účastníky výjezdu. Co mě ještě překvapilo na Bernu, tak velké množství kadeřnictví a kosmetických salónů. Prošli jsme kolem jednoho, kam si chodí míst ní fotbalisté dělat maškary na řepy. A další věc, že jsme nikde neviděli po městě žádnou propagaci CHL, že se hraje hokej. Možná to je tím, že tam mají neustále vyprodáno, tak není potřeba rvát peníze do marketingu ohledně této propagace. Nevím, zda tomu je, i když se hraje místní liga. Cestou jsme potkávali naše fans, kteří důkladně prováděli předzápasové rozbruslení.

 Lístky jsme zajistili a se západem slunce jsme šli k autobusu, kde už jsme se všichni pomalu šikovali. Jen doplním. Před rozchodem do města Ravanelli všem sdělil, že nikdo už do autobusu nepůjde, ať si veškeré věci dáme dolů do kufru, abychom nevzbudili řidiče. Jelikož jsem za posledních 12h navštívil latrínu nepočítaně, tak jsem chtěl zapít Imodium. Jelikož nápoje jako myslivec, slivka či pivo nebylo moc vhodné, tak jsem to chtěl zapít colou. No jak jsem byl znaven horským vzduchem, tak jsem úplně zapomněl na zákaz, který zazněl jasně. Nikdo nesmí do autobusu. Viděl jsem otevřené dveře, šup do busu pro colu. A jen tak tak, že jsem to stihl, protože se dveře zavíraly. Bohužel dva spolucestující to štěstí neměli a už to vypadalo, že tam zůstanou. Nakonec byli Ravanellim také vypuštěni ven. Pozor, teď to přijde. “Tááák a kvůli vám jsou řidiči vzhůru!” Křáp a plechovka Plzně byla vztekle mrsknutá do země. Nikdo nechápal, proč se ta scéna odehrála. Já nevěděl, jestli se mám smát, nebo tleskat. Jestli trénoval na divadelní hru Viktorka u splavu, tak se mu to povedlo. Fakt to bylo věrohodné. Myslím, že kdyby se toho dožila pravá Viktorka od B. Němcové, tak by se bála sama sebe. Aby toho nebylo málo, tak se začalo trucovat. Tak mu kluci diplomatickou cestou vysvětlovali, aby se nechoval jako hašteřivá školačka a šel na hokej. Mno, upřímně jste ho kluci měli nechat venku. To, co vypustil v kotli, byl hrozný smrad! To už jsme čekali před naším vchodem do sektoru. Pořadatelé úplně na pohodu. Nic neřešili. Vlajky, sektorovka a pláštěnky byly bez problému vpuštěny. Náš sektor se nacházel v rohu stadionu na galérce. Asi zatím nejlepší výhled, jaký jsem na zimáku zažil. Do sektoru by se vešlo odhadem 750-1000 fans. Musí to být pěkný hukot, když je sektor plný. Domácí kotel se nacházel po naší pravé ruce. Místní fanshop jsme měli vedle sektoru. Byl pěkně vybaven. Působil menším, ale zato plným dojmem. Co se týče občerstvení, tak byla na výběr tuším 2 piva (alko a nealko), klobása v rohlíku – údajně mňamka. Já byl přejeden Imodiem, tak jsem nekoštl. Ani jsem nestihl udělat foto, tudíž do klobásového poločasu nemohu hodnotit.

 Domácí se presentovali několika velkými mávačkami a na zábradlí měli vlajky. Nad stupínkem pro speakra byla tyč se 4 lampači pro mikrák. Ze začátku to rozjížděli přes megafon. Druhou polovinu zápasu přes mikrák. Ze začátku mi přišel od místních výkon v kotli vlažný. Možná to bylo tím, že jejich kotel směřoval na jinou stranu. Ale když rozjeli odpovídačku, tak to stálo za to. Na chvíli jsme přestali fandit, abychom to slyšeli. Na začátku zápasu jsme vyvětrali sektorovku. Ano opravdu ji máme – nikdo nám ji nevzal, jak jsem několikrát slýchával. Budeme ji zapojovat i v domácích zápasech. Jak často, to se ještě uvidí. Náš support první třetinu byl víceméně na dobré úrovni. Nejdřív jsme byli po sektoru rozptýleni, ale když jsme se srazili k sobě, tak to znělo mnohem lépe. První třetinu jsme dali pouze jeden gól. Další dva nájezdy byly neproměněny. A tak jsme dostali ve druhé třetině pocítit sílu Bernu. Druhá třetina byla v supportu o něco slabší. No, spíš se probudili domácí a byli mnohem více slyšet. Na třetí třetinu jsme se domluvili, že budou pláštěnky a že si to užijeme. A jak jsme si to naplánovali, tak se také stalo. Pláštěnky zabraly a nás to ještě více nakoplo, jako kdybychom byli politi živou vodou. Když jsme vstřelili druhý gól, tak proběhl náběh na plexi. Všichni tři náběžníci, kteří byli sladěni v pláštěnkách bílá, žlutá, červená, krásně ladili a vypadali jako Garfield s přísavkami, které jsou na oknech aut. Po komerčce letěly pláštěnky ,při chorálu Hradečáci, do vzduchu a odpálila se demence. Nastoupili Naháči on Tour. Chlapi, ženský – prostě bez rozdílu pohlaví. Od pasu nahoru (téměř) bez. Když to viděli pořadatelé, tam zamkli náš sektor. Mně hlavou proběhlo “Ták a teď to budeme muset uklízet, jinak nepojedeme domů.” Naštěstí se ukázalo, že se jedná o bezpečnostní hledisko, protože jsme po zápase odcházeli jiným vchodem, než jsme do něj přicházeli. Zpět k supportu. Jelikož náhubkový zákon na CHL neplatí, tak jsme si zanotovali pár odrhovaček. Jak je vidět, tak support nám jde o mnohem víc na horu, když si máme s čím hrát. Teď nemyslím bambule, ale třeba pláštěnky, balónky, kartonádu atd. Jak se říká, kdo si hraje, (ne)zlobí. Po skončení zápasu si střihneme děkovačku. Při balení propriet jsme zaregistrovali, že nám kotel Bernu zatleskal. Což jsem vůbec nečekal, ale mile nás to překvapilo. Škoda, že jel jen jeden autobus, ale i tak to mělo dobrý koule a ostudu jsme určitě neudělali.

 Cestou k autobusu jsme si párkrát zapěli. Když jsme míjeli cirkus Monti, někdo zapěl “Vypusťte lvy, nanananá…”, což mohlo vypadat zajímavě. Hlavně abychom nevzbudili řidiče. Což byla fráze dnešního večera. Po otevření dveří od autobusu se linul smrad jak v namoklým cirkuse. Nevím, jestli řidiči místo spánku měli párty se zvěří z cirkusu, nebo si někdo vyďoubal špínu z podnehtu, ale fakt to byla rychta. Jelikož měli řidiči bezpečnostní pauzu, tak jsme měli do půlnoci čas. Tak jsme ještě zalezli do putiky, která byla pod fotbalovým stadionem, a loupli pár lokálních zrzků a konverzovali o všem možném i nemožném. Dvanáctá hodina odbila a my vyrazili směr domů, do Podolí, do lékárny…do Hradce. Cesta do HK proběhla (alespoň pro mě) poměrně rychle. Jestli dobře počítám, tak jsme měli dvě pauzy. Vše se prospalo. Cestou domů se toho už moc neodehrálo, co by stálo za zmínku. Do HK jsme přijeli kolem 11h. Někdo šel do Lva na oběd, jiní dospat domů a jiní, mezi kterými jsem byl i já, jeli rovnou zpět do Kolbenky, předvádět výkony. No, výkony, šel jsem se tam ukázat.

 Věřím, že si to většina z Vás užila jako já a jsem moc rád, že jsem mohl poznat další zaslíbenou destinaci, kterou byla po Davosu destinace Bern. V buse se sešli fajn lidi, kteří ze sebe při supportu vyždímali maximum. Pro ty, kteří váhali a nejeli, můžu opět je říci – vaše smůla! Ještě jednou dík moc bando!

+ výjezdu – aktivní support po celý zápas, počasí, nevzbudili jsme řidiče, autobus vyjel
– výjezdu – hysterky nechat příště doma, co nás tak málo (mohlo nás vyjet více), kolony na dálnici, Ondrovy řízky, které mě neustále rušily, když opakovaně spadly na zem.

Birkow

 

Na níže uvedeném linku – video od jednoho účastníka výjezdu a Votroka Bajkeho.
Díky draku za zmapování tripu.

 

a zde je důkazní materiál statického rázu